Kdykoliv se rozhlédneme kolem sebe, skoro vždy uvidíme někoho, kdo právě někam cestuje. Těch, kteří se přesouvají z místa na místo, je mnoho, a jestli se tito v něčem navzájem odlišují, pak v tom, proč a jak tak činí.
Nejvíce je mezi námi pochopitelně zřejmě těch, kteří někam cestují za uspokojením svých potřeb. I když ty obvykle nelze moc za cestovatele považovat. Protože ti, kdo putují třeba někam do práce, do obchodu nebo na úřad, tak činí vlastně z nutnosti, a těm tak ono cestování nepřenáší vesměs nějaké neopakovatelné a úžasné zážitky. Ti se prostě přesouvají z jednoho bodu do druhého, a to někdy autem, někdy hromadnou dopravou, na kole nebo i pěšky.
Skuteční cestovatelé jsou ale jiní. Pro ty je takové cestování spojené s poznáváním cizích míst a toho, co jim tato mohou nabídnout. A proto jsou cestovateli hlavně ti, kdo překonávají větší nebo i ohromné dálky, a to svým způsobem vlastně ‚zbytečně‘. Protože putování světem vesměs nepřináší peníze ani hmotné statky, a naopak to něco stojí. Samozřejmě především peníze.
Ano, kdo chce poznávat svět, může tak činit, jenže musí vždy počítat s tím, že ho to bude něco stát. A velice často je to pro člověka ve světě dražší než doma. Protože se v cizí zemi neorientujeme zase až tak dokonale a přicházíme tak nejednou o možnost využívat ty nejlevnější nabídky, jež tam jsou a jež doma využít můžeme, musíme tam bydlet v cizích objektech, za což se také platí, vozíme se zbytečně drahými dopravními prostředky a podobně. A není tomu jinak, dokud se s navštívenými cizími místy dostatečně nesžijeme, což ale nebývá pro cestovatele moc typické. Ti chtějí poznat nová místa a potom zase tradá někam jinam. Tam, kam to takové světoběžníky ještě táhne.
A tak poznávají opravdoví cestovatelé svět. A byť to něco stojí, jde podle mne o rozumnou investici. Protože nám naše zážitky nikdy nikdo nemůže sebrat.
