Kapacita výrobku – velkokapacitní myčky o šířce a hloubce cca 60 cm jsou určeny pro dvanáct až patnáct sad porcelánového a skleněného nádobí. Rozumějme tím počet strávníků, z nichž každý spotřebuje po jednom talíři hlubokém, mělkém a dezertním, jeden hrnek, sklenici a příbor. Užší typy o šířce 40 – 45 cm umývají v jednom cyklu pouze o dvě až sedm sad méně.
Hlučnost – často zanedbávaný parametr, přitom si jej často připomínáme ve chvíli, kdy zařízení pracuje na plné obrátky a překřikujeme se v kuchyni nebo v obývacím pokoji. Optimální hlučnost, která se přibližuje kompresorům chladniček, je 40 decibelů, neměla by však obecně překročit 55 dB.
Mycí cykly – paradoxně jsou delší cykly úspornější, tzv. Eco program trvá zhruba 3,5 až 4 hodiny a za tuto dobu se spotřebuje méně elektřiny i vody. Standardem bývá délka programu od dvou do třech hodin, existují i hodinové programy tzv. Intensive, kdy však výrazně stoupne spotřeba energií. Teplotní optimum pro mytí skla, kovu i porcelánu je 50 stupňů Celsia, při této teplotě se nejlépe uvolňují enzymy v lisovaných tabletách.
Spotřeba vody – technologický vývoj myček se mimo jiné zaměřil i na tento ukazatel. Spotřebiče uváděné v řadě A++ mívají standardně spotřebu necelých 15 litrů na jeden cyklus, ty úspornější dokonce pouhých 11 litrů. Mimochodem, na obsah středně velké myčky byste při ručním mytí spotřebovali přibližně 45 litrů vody.
Spotřeba elektřiny – jeden cyklus si vyžádá v průměru od 1 do 1,4 kWh elektrické energie. Jestliže byste uvažovali úsporu vody pro jedno mytí a započítali do toho i spotřebu elektřiny, vychází jeden mycí cyklus přibližně v průměru o 2 Kč dražší než ruční mytí. To je však relativní pojem, neboť nezapočítáváme úsporu času a vynaloženou práci při umývání nádobí, což nikdo z nás jistě nepovažuje za zajímavou tvůrčí činnost, ale spíše za časovou ztrátu.
